ITÁLIE

Bylo by slušné představit dodatečně naši šestičlennou skupinku, která se teď jak již víte nachází po dlouhé cestě autobusem ve vesničce Vieste na poloostrově Gargáno.

Nejstarším členem byl Igi Krejzek tehdy 19-ti letý, dnes (po jedenácti letech od našeho výletu) pracuje na úřadě památkové péče v Ostravě a povoluje Vám plasťáky pokud bydlíte třeba v centru ve starším domě.

Nejmladším členem byl jeho bratr Honza alias Benny tehdy 17-ti letý, dnes studující v Aachenu jako doktorant.  

Nejvyšším členem skupiny byl Ondra Rojčík alias Rojča tehdy 19-ti letý, nezapomenu na scénku, kdy se Ondra pečlivě namazal krémem a Igi Pospec ho několika hrstmi písku obalil jako řízek.

Čtvrtým účastníkem zájezdu byl Kuba Válek aliasVálec tehdy 18-ti letý, dnes jezdí pro jednu firmu s balíky a žije stále divokým životem.

Pátým účastníkem zájezdu byl již výše zmíněný vtipálek Igi Pospíšil alias Pospec tehdy 18-ti letý, dnes už jsem o něm dlouho neslyšel a od našeho výletu ho ani neviděl, jen před pár lety jsem zaslechl něco o výkonu trestu, snad je to dnes ok.

Šestým členem jsem byl já tehdy 18-ti letý.

Ve Vieste bylo krásně, strávili jsme tam 2 noci, první jsme spali načerno v kempu pod širákem (ostatně stany jsme sebou netahali) a druhou noc na pláži na lehátkách. Ráno nás probudil plavčík hráběma pod žebra a decentně nám tak naznačil ať se pakujem. 

Vydali jsme se tedy hned po losování, kdo s kým pojede, poprvé na stopa. Rozhodli jsme se jet ve dvou trojicích, zdá se to dost lidí do jednoho auta, kupodivu to v Itálii nebyl žádný problém, jak se později ukázalo.

Prvním cílem bylo město Foggia, největší na poloostrově Gargáno, matně si vzpomínám na německého hipíka, který nás vezl z Vieste po klikatých cestičkách vysoko nad mořem až do Foggie. Ve Foggii jsme si dali sraz u vlakového nádraží, sešli jsme se venku na trávníku pod palmou, po chvíli za námi přišel s nabídkou práce podezřele vyhlížející Ital. Vyklubala se z toho sklizeň rajčat, ale na to my neměli dost času bylo by to až za tři týdny. O pár hodin později jdeme na stopa, cílem je Neapol, opět se rozdělujeme na dvě skupinky a nikdo z nás v tu chvíli netuší, že se uvidíme až za 11 dní v Ostravě.

Pokračování zase příště…