ITÁLIE

Bibione má mnoho tváří. Klidné místo, kde můžete odpočívat, procházet se zelení borovicových lesíků nebo se nechat laskat vodou lázeňských bazénů. Bibione je čisté město, které ctí přírodu, jeho čisté moře a téměř 8 kilometrů dlouhá pláž s jemným pískem nabízí dobře fungující služby a nedotčené tradice této laguny.

Bibione je také turistickou přímořskou oblastí, kde můžete chodit po nákupech, dobře se najíst a nocovat v pohodlných apartmánech a hotelích. Je to i moderní přímořské letovisko, které je stále živé, tedy ideální pro mladé lidi, kteří si rádi užívají v zábavních parcích, na diskotékách, v klubech i na sportovištích.

Město ožívá díky velkolepým událostem, hlavně sportovním akcím a lidovým setkáním, která začínají v dubnu Slavnostmi chřestu a pokračují až do září, kdy se koná tradiční zářijový Festival vína.

Dovolená v Bibione nabízí také mnoho zajímavých výletů, jejichž cesty vedou vinicemi, můžete strávit den v ZOO Punta Verde nebo navštívit jedno s nedalekých měst umění, kam se snadno dopravíte, protože Bibione leží mezi Benátkami a Terstem. Je zde dokonalé dopravní spojení, můžete jet autobusem (jak městským, tak dálkovým), nebo vlakem z nedalekých železničních zastávek Portogruaro a Latisana.

Navíc se odtud snadno dostanete na dálniční systém i na nedaleká benátská letiště Marco Polo a Ronchi dei Legionari.

Posledním místem,  kde je naše šestice ještě pohromadě je dálnice přetínající Apeninský poloostrov mezi Foggií a Neapolí. Jsme od sebe jen pár stovek metrů a snažíme se chytit stopa. Z vysoké rychlosti daleko za námi dobrzdila Alfa Romeo 33 a v ní veselý italský policista, čepici na sedadle spolujezdce a ukazoval nám ať nasedáme, ani netušíme kde je druhá trojice, jestli už odjeli nebo stopují.

Dlouho jsme neváhali a nasedli, měli jsme kliku protože jel až do Neapole. Seděl jsem vedle něj a Rojča s Válcem na zadních sedadlech, batohy jsme měli asi v kufru dovnitř by se nevešly. Po chvilce zastavujeme na benzínové pumpě, náš veselý policista objednává pro všechny pivko, další zastávka objednáváme pivka my. Řidič policista si opět dává s námi, později se zeptal taky na nějakou trávu, děláme že nemáme :) 

Cesta do Neapole ubíhala rychle, někdy jsme jeli na hranici možností kolem 200 km/h, jindy se řidič trošku zakecal a jeli jsme jen 20 km/h a za námi troubily kamiony. To pak polda stočil okýnko a ukázal ať ho předjedou, jindy šlápnul na plyn a opět jsme letěli 200 za hodinu. Do Neapole jsme dorazili po setmění, vidět Neapol a zemřít v tu chvíli nikoho nenapadlo, stejně bychom tomu nevěřili. Rozloučili jsme se s Fabriziem a vydali se hledat nocleh, samozřejmě někde pod širákem, neměli jsme moc peněz na Hilton.

Je skoro letní věčer (červen 1998), dodnes nezapomenu, že to byl sobotní večer, v Pompejích jsem se v průvodci zpětně dočetl, že se tomu v Neapoli říká “Horečka sobotní noci”.

Policista odjel a my se rozhlídli kolem sebe, nedaleko vidíme šipky, první míří do centra, další míří k přístavišti a do industrial zone St. Georgio. Toho večera se ujal vedení Rojča, řekl že si myslí… no zkrátka vyrazili jsme směr přístav a industrial zone. Obtěžkáni batohy až nad hlavu, vydali jsme se po chodníku do nevábně vyhlížejících čtvrtí, mohlo být něco před půlnocí, kolem jezdily auta, sem tam nějaké přibrzdilo a z něj na nás pokřikovali mladí Neapolci.

Okraj cesty lemovaly prostitutky z Afriky, sem tam si na nás chtěl někdo vyzkoušet nové kung-fu triky přímo ze skútru. Byla to opravdu zábava, odbočili jsme do boční uličky, procházíme kolem partičky asi 12 mladých Neapolců. Prošli jsme v pohodě nic zvláštního se nědělo. Po chvíli jsme se otočili a vidíme jak nás dobíhá několik mladých grázlů, bez rozmýšlení nasazujeme sprinty i s těžkými batohy. Za jedním z rohů mi vypadl spacák, který nevydržel při otřesech a odstředivá síla ho dostala ze sevření batohu. Musel jsem se pár metrů vrátit, naštěstí to bylo za rohem kam pronásledovatelé nemohli vidět, jinak by je ta honička třeba ještě nepřestala bavit. Pro jistotu jsme ještě chvíli utíkali pryč odtamtud a občas se ujistili že nás nikdo nesleduje.   

Pokračování zase příště…